rest in peace my love n. 2

Thursday at 21:12 | Kai. |  diary
Vyděšena vším. Zděšena sama sebou. Trhala si vlasy a křičela. Sténala jako mučené zvíře v kleci.

Prudce se probudila. Celá spocená odhodila peřiny z postele. Vstala, zamířila do kuchyně, kde zapnula kávovar a odešla se osprchovat.

Po dlouhodobém vztahu chtěla být sama. Ne proto, že by by ho nemilovala. To ona milovala, ale bála se toho.

Její láska jí bolela. Chtěla svobodu od pout. Chtěla se zbavit emocí. Emoce jí bolely. A bolest jí byla milá a kromě ní, jí nic netěšilo. Uvědomavala si, že je nemocná.

Chtěla být sama. Byla uzavřená. Bála se emocí, bála se jejich složitosti. Nechtěla přátele, ale přátelé chtěli ji.

Přemýšlela, nespala. Přemýšlela o sobě. Přemýšlela o světě a životě. Nespala již třetí den, byla k smrti unavená.

A tak končí ten sen,

když padne poslední sbohem.

Když hřeje zápěstí,

smutkem i štěstím.

Usnula.
 

rest in peace my love

2. november 2017 at 19:48 | Kai. |  diary
Po tváři se mi spustili nové slzy. Jako by mi někdo lámal srdce na kusy. Jako by mi silou vrážel do hrudníku dýku. Jako by mě položil na rozpálené kameny, které mi do mé zlomené maličkosti vypalovaly hlubokou propast, do které jsem propadala. Dvěma slovy, bolí to.

"Je mi to líto." Zašeptal a sklopil pohled ke svému klínu.

Je ti to líto? Fajn. To přece mohu říct i já. Taky mi to je líto. Je mi to líto, že jsem ti věřila. Je mi líto, že jsem ti odevzdala své nyní už na kusy rozlámané srdce, že jsem ti dala kus sebe, kus mé duše a dovolila ti nahlédnout pod mou ocelově pevnou skořápku, na kterou jsem byla tolik hrdá, jež jsem si za ty roky tvrdě vypěstovala. Tobě jsem dovolila, abys odkryl její povrch, dovolila jsem sama sobě ti důvěřovat a prozradit i ta nejtemnější tajemství, jež mě tolik sužovala. Je mi to líto, že jsem ti dovolila proniknout do mého soukromí, do mého intimního světa a odhalit své já.

Je mi líto, že tys to takto zneužil. Že ti vůbec nedochází, jakou pro mě má cenu to všechno , čeho jsem se ale už dávno vzdala, když jsem svlékla svou chladnou masku ledové královny. Kvůli tobě. Všechny jsem ti darovala a ty sis toho samozřejmě nevážil.

Ale namísto toho jsem řekla jen: "To nemusí."

Nemusí tě to mrzet. Ty si budeš užívat se svým novým objevem, zatímco já budu ta, která bude marně čekat v posteli při mihotavém světle lampy na svého dokonalého prince. Jenže ten, hádej co, už nepřijde. Už ne.

"Miloval jsem tě, ale už to prostě není ono."

Jasně. "Hm."

"Promiň mi."

Nikdy. Nikdy ti to neodpustím, nikdy ti neprominu, že jsi vtrhl do mého pokojného života a zanechal za sebou jen zmatek, žal, bolest a slzy. Celý vodopád slz. Celé moře, celý oceán.

"Jasně." Nadechla jsem se a uhladila si svou košili světle modré barvy. "Ty taky promiň."

Zamračil se. "Za co?"

"Myslím sám sobě." Usmála jsem se. "Sám sobě za tu bezcitnost." A než stačil cokoliv namítnout, schoulila jsem se do klubíčka a začala nezastavitelně brečet. Pryč od něj a vzpomínek, kterými mě toto místo doslova mučilo. Obklopovaly mě útržky těch krásných chvil, které jsem v domnění hluboké lásky a prožila s někým, kdo mě nemiloval.

Láska zkurveně bolí.

mám tě ráda, ale..

22. october 2017 at 18:00 | Kai. |  shits
Dnes udělám to, co dělám nerada, a přitom si to užívám.
Nerada kopíruji téma od článku někoho jiného, který je navíc na hlavní stránce blogu.
Ráda ovšem opravuji názory ostatních, které jsou z mého pohledu mylné.
Je to taková má odpolední kratochvíle, afterall.

Friendzone má dva významy.

1. - Dle mého názoru původní význam (i když ne podloženě), který jednoduše označuje speciální případ odmítnutí intimního vztahu jednou ze dvou stran. Toto označení vzniklo, jelikož odmítnutí smísené s žádostí ať zůstane zmíňěná dvojice "jen přáteli", je prostě a jednoduše k nasrání. A tak místo toho aby si někdo stěžoval "odmítl/a mě, a ještě chce abysme zůstali přátelé", řekne jednoduše "friendzone", a nemusí vysvětlovat jak strašně ho to žere a pije mu to krev.
2. - Termín používaný psychicky nevyzrálými teenagery, kteří píšou "mám u ní/něj friendzone" na všechny možné sociální sítě, a ve většině případů se tak nátlakem snaží donutit protějšek aby to s nimi zkusil. Nejde ani tak o to jestli je chyba v nich, jelikož pokud už to vážně rozhlašují do světa, je to jen ze mnou předešle zmíněného důvodu.

Závěr? Mě friendzone nežere, jelikož jsem zadaná. Žere mě ale, že zas a znovu nějaká holka hází všechny kluky do jednoho pytle, a že prý všichni kdo říkají "friendzone", tím chtějí jen svalit vinu na svůj protějšek. To se samozřejmě děje i druhým směrem, kdy je tento přístup znát ze strany mužů, nicméně tento případ to nezahrnuje.
Šmárja, nebuďte pořád tak konzervativní, už mi leze krkem jak někteří autoři nedokáží připustit výjimku.

Where to go next

Advertisement