*stydlivě se přihlásí.* Jo, žiju.

31. august 2017 at 18:00 | Kai. |  shits
Znáte ten pocit, když chcete odeslat článek ale blog vám na to odpoví: "Text článku nesmí být prázdný."
Jo, znám ho moc dobře.
A jo. jsem zde.
To to dalo zabrat.

Nikdy. To je dlouhá doba. Nikdy. Nahání trochu strach. Už nikdy? Je mi z toho smutno. Proč nemůže být zase někdy? Nechci nikdy.

Ano, taková představa ve mně vyvolává smutek. A myslím, že nejsem sama. Už nikdy zkrátka nebude to, co bylo. Jsem v nějakém divném rozpoložení a vbíhají mi slzy do očí. Já to tak nechci. Nikdy se mi nelíbí. Ale nezměním to. Už to tak prostě je. A nebo ne, ale my si to neuvědomujeme. Kdo ví.
Měli bychom si víc užívat život. Nehnat se tolik za.. něčím. Bůh ví, co to je. Stačí jen zpomalit. Víc věcí si uvědomíme a práce, škola a jiné starosti, povinnosti pak půjdou snáz. Nebudeme z nich tolik vystresovaní. Ale je to těžké. Okolí nás stejně strhne a budeme se hnát za tím něčím.

Zkuste někdy, až půjdete cestou, kudy chodíte denně, se zastavit, opřít se o zídku, posadit se na lavičku nebo do trávy a zvednout hlavu k obloze. Znáte vůbec tenhle pohled? Udělali jste to někdy? Ptáte se proč? A proč ne?

 


Comments

1 Hrašulee | Web | 2. september 2017 at 17:51 | React

Skvěle napsáno :) Naprosto chápu, taky jsem zrovna v situaci, kdy mám strach z toho, že už to nikdy nebude tak, jak bych chtěla já. Vím, že vždycky bude "nějak", možná to tak bude lepší, ale mám z toho strach.

2 Džejní | Web | 3. september 2017 at 10:25 | React

nikdy je absolutne na nic. tiez sa mi pri tomto slove v istych situaciach tlacia slzy do oci. ale hovori sa, nikdy nehovor nikdy. tak predsa mozno raz...?
cestu, ktorou kazdy den chodim, poznam naspamat, ale vzdy sa iba ponahlam, aby som bola co najrychlejsie tam, kde sa potrebujem dostat. ziadne zastavky, ziadne sedenie. mas pravdu, mala by som to zmenit.

3 Martina | Email | Web | 3. september 2017 at 10:46 | React

Občas, po různých situacích si říkám: "Už nikdy víc." Bohužel to občas nedodržím, a pak bych si nejradši nafackovala. Doufám,že tyto situace budou v mém životě už co nejméně.

4 nika | Web | 3. september 2017 at 13:50 | React

Nikdy. Už to nikdy nebude, jako bylo. Je to tak hrozně bolestivá představa. Jak se všechno mění, každou minutou, vteřinou. A možná je to tak lepší, protože bez nikdy bychom se nikam dál neposunuli.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.