život introverta?

24. september 2017 at 19:20 | Kai. |  about me
Osobně se považuji za introverta. Nejen sama, ale i okolí to o mně tvrdí. Popravdě, někteří mi dokonce říkají asociál, ale to mi přijde trochu přehnané. Jsem si jistá, že spousta lidí, co navštěvuje můj blog, jsou také introverti, protože celkově na mě většina blogerek takto působí, takže mi určitě aspoň u některých bodů dáte za pravdu.
Tak, to by bylo na úvod. Pusťme se tedy rovnou do toho.

1. Mlčení je naprosto v pořádku
Nepřijde mi nijak trapné nebo tak, když třeba sedím v autobuse s kamarádem, chvíli si povídáme a pak nastane "trapné ticho". Pro mě je tak nějak mlčení přirozenější jak mluvení a vůbec mi nevadí. Proto se třeba ani povětšinou nesnažím znovu navázat konverzaci.

2. Ne, nejsem naštvaná
Spousta lidí si myslí, že jsem se na ně nějak naštvala jen proto, že jim třeba odpovím jen přikývnutím nebo krátkou odpovědí. Není to tak. Prostě jsem jen stručná a nepovažuji za důležité, abych mluvila víc.
Stejně tak to dopadá, když přemýšlím a mám naprosto neutrální výraz. To je můj přirozený obličej, prosím, nemůžu za to, že působím naštvaně. Neberte si to tolik osobně.

3. Nevadí mi být sama
Někteří si nedokáží představit, že by strávili jediný den osamotě, aniž by promluvili s jediným člověkem. Já takto trávím klidně i celý víkend. A vůbec mi to nevadí. Neznamená to totiž, že bych byla osamocená. Ráda si pobudu sama u seriálu a nevytáhnu paty z domu, mluvím jenom se psem a jsem spokojená.


4. I já někdy mám potřebu jít mezi lidi
Jsem sice ráda sama, každopádně i já někdy mám chuť vyrazit ven s přáteli, občas dokonce na nějakou oslavu nebo tak. Řekla bych, že tolik času, co chtějí extroverti strávit s lidmi, potřebují introverti strávit sami a naopak.
Co z toho plyne? Nezavrhujte mě a zvěte mě ven nebo někam. Někdy vás možná odmítnu, ale někdy budu hodně ráda. Záleží podle mé momentální nálady. A opět, neberte si to nijak osobně.

5. Promiň, že na tebe tak zírám
Pozorování lidí patří k mým koníčkům. Nejen jako inspirace do povídek, ale ráda obdivuji pěkné líčení, krásnou barvu vlasů nebo zářivé oči. Přemýšlím, co asi vedou za život a tak. Taky mnohdy, když zrovna nemám sluchátka, odposlouchávám cizí rozhovory. Já vím, že se to nemá, ale když ty lidi neznám, nikomu to přece neublíží.
Ale nepleťte si to s navazováním očního kontaktu. Má to probíhat "na tajňačku". Ani když s někým mluvím, tak se mu pořádně nedívám do očí. Prostě to nedokážu, přijde mi to hrozně nepřirozené.

6. Potřebuju víc osobního prostoru
Když u mě někdo stojí blíže jak půl metru u přátel a tak metr u známých či cizích, musím trochu poodstoupit. Dělám to automaticky, není mi to příjemné. Stejně tak mě prosím neobjímejte jen tak zničehonic, bez jakéhokoli důvodu nebo aspoň varování. Nepovede se vám to.


7. Jakmile budu mít co říct, řeknu to
Pokud budu chtít říct, co si myslím, řeknu vám to. Ale pokud mě k tomu budete nutit, moc vám toho nepovím. Je to jednoduché. Protože na mě zbytečně strhnete pozornost, když se mě ptáte na názor. Věřte mi, já se ozvu, jestli budu chtít. Jde o to, že si všechno promyslím, mnohdy si věty přesně zformuluji dopředu, a pokud to bude důležité, pak promluvím. Dost lidí plácá blbosti, protože nad tím tolik nepřemýšlí. Já raději budu mlčet, než abych řekla hloupost.

8. Raději píšu než volám nebo mluvím
Nevolejte mi. Proč nestačí poslat SMSku? Nebo napsat na facebook? E-mail? Jen ne volat. Nebo dokonce mluvit face-to-face. To je na mě moc velká interakce, kterou si dovolím jen se svými nejbližšími.
A nejhorší jsou neznámá čísla! Raději budu o hladu, než abych zavolala a objednala pizzu. Písemná domluva je pro mě mnohem přijatelnější, aspoň se nijak nezakoktám, všechno si lépe promyslím a není to na mě prostě takový tlak.

9. Většinou mi nevadí jenom poslouchat
Klidně pořád něco mluvte, nevadí mi to. Je mi to příjemnější, než abych musela mluvit já. Jasně, občas chci třeba taky něco přihodit, ale nebojte, nebudu váš monolog přerušovat moc často. Co vám chci říct, vám řeknu v prvních pěti minutách naší konverzace a pak už můžete mluvit, o čemkoli chcete vy.

10. Miluju diskuzi o vážných a hlubokých tématech
Nebojte se se mnou mluvit o tajemstvích vesmíru, o svých nejtajnějších přáních a snech nebo o tom, zda jste pro či proti potratům. Je velká pravděpodobnost, že už jsem o tom někdy přemýšlela a zajímá mě váš pohled na věc.


11. Občas se ptám na dost zvláštní věci
Hodně přemýšlím. Fakt hodně. O všem. Takže se vůbec nedivte, když se vás zničehonic zeptám:
"Co když všichni vidíme jinak barvy, ale nevíme o tom, protože je nazýváme stejně? Třeba je tvoje modrá moje červená!"
"Je znaková řeč stejná pro všechny země? Jakože by se hluchý Čech a hluchá Španělka domluvili?"
"Kdyby se mořská pana pářila s kentaurem, co by z toho vlastně vzniklo?"
A je mi úplně jedno, že jsme se zrovna bavili, kam si půjdeme dát oběd.
 


Comments

1 roman | 24. september 2017 at 19:51 | React

No áno, toto je introvert. Aj keď.. každopádne, sociálne zručnosti treba trénovať, to sa pri seriáli nedá. A nebáť sa pozerať do očí.

2 L. | Web | 26. september 2017 at 16:42 | React

Já introvert nejsem, ale moje nejlepší kamarádka je a přesně v těch bodech jí vidím. Jinak taky občas odposlouchávám cizí rozhovory:D:D. A na seriály nejraději koukám sama, protože to nemusím stopovat, když si někdo potřebuje odskočit a můžu sjét několik dílů za sebou :)

3 Džejní | Web | 27. september 2017 at 8:36 | React

vela z tychto veci plati aj na mna, ale napriklad objatia milujem, aj ked su neocakavane. a ovela radsej hovorim face-to-face ako cez telefon, ani neviem preco, ale akosi mi to vadi menej. ale samozrejme, najlepsia je komunikacia v podobe textu. a teraz sa uz aj pizza da objednat cez internet a netreba nikam telefonovat.
co sa napriklad tyka pozerania do oci, tiez to nedokazem a kedysi som fakt ani len naznakom nepozerala do oci cloveku, ktoremu nieco hovorim, ale trochu som sa v tom snazila trenovat sa a sice nemam nejake vyrazne pokroky, ale uz je to kusok lepsie.
este s tym chodenim medzi ludi to mam hrozne casto tak, ze niekto ma raz niekam zavola a vtedy prave nemam na to naladu a uz ma potom nikdy viac nikam nezavola, lebo presne nechape to, ze proste niekedy mam a inokedy vobec nemam chut interagovat s ludmi.
pozorovanie je jedna z mojich oblubenych cinnosti, hrozne casto ked vidim cez den ludi, tak si v duchu hovorim, ze pekne vlasy, pekne topanky, pekna bunda, ty si pekna cela, krasne oci a tak. asi je to trochu divne, ale tak co uz :D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.