rest in peace my love

2. november 2017 at 19:48 | Kai. |  diary
Po tváři se mi spustili nové slzy. Jako by mi někdo lámal srdce na kusy. Jako by mi silou vrážel do hrudníku dýku. Jako by mě položil na rozpálené kameny, které mi do mé zlomené maličkosti vypalovaly hlubokou propast, do které jsem propadala. Dvěma slovy, bolí to.

"Je mi to líto." Zašeptal a sklopil pohled ke svému klínu.

Je ti to líto? Fajn. To přece mohu říct i já. Taky mi to je líto. Je mi to líto, že jsem ti věřila. Je mi líto, že jsem ti odevzdala své nyní už na kusy rozlámané srdce, že jsem ti dala kus sebe, kus mé duše a dovolila ti nahlédnout pod mou ocelově pevnou skořápku, na kterou jsem byla tolik hrdá, jež jsem si za ty roky tvrdě vypěstovala. Tobě jsem dovolila, abys odkryl její povrch, dovolila jsem sama sobě ti důvěřovat a prozradit i ta nejtemnější tajemství, jež mě tolik sužovala. Je mi to líto, že jsem ti dovolila proniknout do mého soukromí, do mého intimního světa a odhalit své já.

Je mi líto, že tys to takto zneužil. Že ti vůbec nedochází, jakou pro mě má cenu to všechno , čeho jsem se ale už dávno vzdala, když jsem svlékla svou chladnou masku ledové královny. Kvůli tobě. Všechny jsem ti darovala a ty sis toho samozřejmě nevážil.

Ale namísto toho jsem řekla jen: "To nemusí."

Nemusí tě to mrzet. Ty si budeš užívat se svým novým objevem, zatímco já budu ta, která bude marně čekat v posteli při mihotavém světle lampy na svého dokonalého prince. Jenže ten, hádej co, už nepřijde. Už ne.

"Miloval jsem tě, ale už to prostě není ono."

Jasně. "Hm."

"Promiň mi."

Nikdy. Nikdy ti to neodpustím, nikdy ti neprominu, že jsi vtrhl do mého pokojného života a zanechal za sebou jen zmatek, žal, bolest a slzy. Celý vodopád slz. Celé moře, celý oceán.

"Jasně." Nadechla jsem se a uhladila si svou košili světle modré barvy. "Ty taky promiň."

Zamračil se. "Za co?"

"Myslím sám sobě." Usmála jsem se. "Sám sobě za tu bezcitnost." A než stačil cokoliv namítnout, schoulila jsem se do klubíčka a začala nezastavitelně brečet. Pryč od něj a vzpomínek, kterými mě toto místo doslova mučilo. Obklopovaly mě útržky těch krásných chvil, které jsem v domnění hluboké lásky a prožila s někým, kdo mě nemiloval.

Láska zkurveně bolí.
 


Comments

1 Ahh | Email | 2. november 2017 at 19:49 | React

Ahhhhh

2 Eliss | Web | 2. november 2017 at 20:42 | React

Tak to je rána :-(

3 K. | Email | Web | 2. november 2017 at 22:06 | React

To oni umí moc dobře. Narušit klid, přetočit život vzhůru nohama a odporoučet se do prdele...

4 Talaniel | Email | Web | 3. november 2017 at 8:54 | React

"Láska zkurveně bolí."

Podepisuji.

5 secondme | Web | 3. november 2017 at 9:56 | React

Hrozny pocity tohle prožívat :(

6 Natálie | Web | 5. november 2017 at 13:06 | React

wow.. tak u toho se mi až svíral žaludek jak je to napsáno.. ale vždy bude líp :) i když nenávist zůstane..

7 nika | Web | 11. november 2017 at 12:49 | React

Ach, jak já ti rozumím. Dát někomu všechno, když on ti ve výsledku nedá nic a akorát ti ještě vezme. Asi to musíme brát jako zkušenost, jen jako další z mnoha pádů, kterých přijde ještě mnoho. Chce to čas - vím, že je to klišé - ale bude to dobrý, fakt :)

Láska bolí, zkurveně. Ale ne jenom láska.

8 roman | 12. november 2017 at 4:33 | React

A "vo tom to je"..

9 roman | 12. november 2017 at 4:40 | React

To sneženie v parku vpravo je pekné, cítiť taký pokoj.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.