rest in peace my love n. 2

16. november 2017 at 21:12 | Kai. |  shits
Vyděšena vším. Zděšena sama sebou. Trhala si vlasy a křičela. Sténala jako mučené zvíře v kleci.

Prudce se probudila. Celá spocená odhodila peřiny z postele. Vstala, zamířila do kuchyně, kde zapnula kávovar a odešla se osprchovat.

Po dlouhodobém vztahu chtěla být sama. Ne proto, že by by ho nemilovala. To ona milovala, ale bála se toho.

Její láska jí bolela. Chtěla svobodu od pout. Chtěla se zbavit emocí. Emoce jí bolely. A bolest jí byla milá a kromě ní, jí nic netěšilo. Uvědomavala si, že je nemocná.

Chtěla být sama. Byla uzavřená. Bála se emocí, bála se jejich složitosti. Nechtěla přátele, ale přátelé chtěli ji.

Přemýšlela, nespala. Přemýšlela o sobě. Přemýšlela o světě a životě. Nespala již třetí den, byla k smrti unavená.

A tak končí ten sen,

když padne poslední sbohem.

Když hřeje zápěstí,

smutkem i štěstím.

Usnula.
 


Comments

1 roman | 18. november 2017 at 6:44 | React

Podľa úvodných ridadkov vidieť, že je všetko v poriadku.
A nezabudni je ešte privaliť veľkým kameňom.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.