rest in peace my love n. 3

21. november 2017 at 21:11 | Kai. |  shits
Cestu k sobě hledáme tak dlouho, že není možné, abychom se vůbec našli. A pokud se najdeme, zjistíme, že vlastně není o co stát...

Pánové, nasadili jste mi brouka do hlavy! Pár hloupých vět, možná byla dokonce jen jedna, a jak dokáží zamávat se mnou a s tím, co se mi celý den honí po kebuli. Ať to zní sebeneutrálněji, sere mě to vážně šíleně. Štve mne především opačné pohlaví a to, že si mě všímá. Zvykla jsem si, jo, kurva, teď budu za frigidní, ehm, jsem vulgární a je mi to jedno, píču, že je lepší být sám. Došlo mi totiž, že mezilidské vztahy nejsou nic pro mě a že většinou všechno zvořu.

Šíleně mě bolí hlava a bojím se, že umírám. Čekám na něco, čeho se vlastně ani dočkat nechci a vždy, kdy je ona věc tak blízko, jsem schopna udělat cokoliv, abych ji jen o pár hloupých dní oddálila. Sere mě, že sem nedokáži vše napsat tak, jak to je a že všechno musím šifrovat jen proto, aby náhodou někdo nenašel můj blog. Poslední kusy dobrého něčeho, co se malinko podobá člověku nenávratně mizí do ještě větší prázdnoty, než je momentálně v mojí hlavě. Mám pořád na něco chuť, takže pořád žeru a kynu. Jsem čímdál hnusnější a tak se mi vždy, když si vzpomenu na to, co by mohlo být a nebude (ne, to zrovna nemyslím), chce malinko zvracet. Vím, že pořád němůže být dobře, ale mám takový dojem, že mě to štěstí nepotkalo už pěkně dlouho, asi si je někdo vybírá za mě. nemám sílu pokračovat dál, jdu se pokusit umřít do mé postele.
 


Comments

1 roman | 26. november 2017 at 10:07 | React

Skrývanie je cesta do pekla. Treba sa dokázať vyrovnať so všetkým tak ako to je.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.