September 2018

všechno hezké jednou končí

30. september 2018 at 17:56 | Kai. |  shits
Zlomil si mi srdce a já se musím dívat a snášet, jak jsi šťastný s jinou.

Přijde mi, jako bych měla v hrudi velkou díru, kterou nemůže zaplnit nikdo jiný než ty. Nikdo.

Bylo to rychlý, o to víc bolestivý. Vybíral sis mezi mnou a kurvením.

Proč se vázat, když můžeš mít statisíce holek každý den.
Statisíce lepších, hezčích, talentovanějších holek, než jsem byla já.
Úplně si mě zničil, vzal sis kus mě který ti neprávem patří.

Pláču, pláču tak moc, až omdlívám. Nemám chuť k jídlu, nemám v životě žádný cíl.
Vím, je to jen den, co ti z úst šla ta nejbolestivější slova za poslední rok a čtvrt.

Nejsem schopná se s nikým bavit v reálném životě, nezmůžu se na nic jiného než na vzlyky.

Nemám sílu se zvednout, chci jen ležet na dně a umřít v potoce slz. Nemám žádnou motivaci.

Kdybys věděl, kolika lidem takhle ublížíš.

Sliboval si, že tu pro mě budeš ve dobrém i ve špatném, sliboval si, že zrovna ty budeš ten poslední člověk, co mě opustí a bodne mi kudlu do zad.

Ale byl si to ty, od koho šla ty hnusná slova. Byl si to ty, co se na mě vykašlal jen kvůli nějakým čubkám z tvé školy.

Ale víš čeho se bojím nejvíc? Ne toho, že budu stejná jak před tebou, ne toho, že se budu ládovat antidepresivama.
Ale toho, že se znovu vrátíš. Znova si klekneš se slzama v očích, omluvíš se mi a bude mě chtít zpátky.

A co udělám já? Nedokážu říct ne, přijmu tě. Obejmu a budu zase naivně věřit, že si se tentokrát změnil a neublížíš mi.

Ne. Nesmím být hloupá a musím se řídit rozumem, nechci tě. Ubížíl si mi tolikrát, ublížíš mi zase.

Miluju tě broučku, ty to víš. Nejvíc na světě tě miluju, pamatuješ si, jak jsme si to pořád říkali, viď?
Teď už nikdy mi nebudeš večer zpívat a číst mi pohádky, teď už nikdy nebudu ráno snídat s tvojí mamkou a čekat až se probudíš, nikdy spolu a s kamarádama nepůjdeme do kina.

Nikdy.

zůstaň, prosím

29. september 2018 at 8:49 | Kai. |  diary
Dala jsem ti na vybranou, buď ony nebo já.

Vybral sis je, proč?
V čem jsem něco míň, než ony?
Jsou hubenější, jsou chytřejší, máš si s nima co říct, mají talent.

Chci tě nechat jít, už nemám v tvém životě co dělat, není tam místo pro mě.
Chci odejít, nehodlám se o tebe s někým dělit, znova ne.
Udělal si to několikrát, uděláš to znova.
Věřím ti, ale bolí to.

Chci tě mít pro sebe, tak, jak to bylo dřív.
Jen ty a já a nikdo jiný. Žádný holky, žádní kluci.
Milovali jsme se, milovala jsem tě takového, jaký si byl. Byl jsi svůj.
Nemiluju to, co se s tebou stalo. Přetvařuješ se, jsi arogantní a neupřímný. Nedůvěřuješ mi.

Ale já se tě nemůžu vzdát, nemůžu se odpoutat od tebe a toho všeho, co je s tebou spojované.
Jsem na tobě fixovaná, nikoho jiného nemám.
Potřebuju pomoct, potřebuju se od tebe odpoutat, abych zvládla tvůj odchod.


Jaký by to bylo, kdybys odešel?

Po měsíci bych se zvedla ze dna a pokračovala dál v životě bez tebe?
Nebo bych byla uzavřená delší dobu?
Pomohl by mi někdo?
Našla bych si někoho?
Jak moc budu brečet, až si to řekneme do očí?
Zvládnu respektovat všechny ty holky, který ty chceš, nebo to konečně skončím a přestanu se trápit?

Tolik zasraných otázek mám v hlavě, nedokážu najít odpověď ani na jednu z nich.

Tak strašně to bolí, tak strašně bych si přála, aby sis to uvědomil a byl tu jenom pro mě. Aby si ostatní odstranil, tak jak to bylo před necelým měsícem. Aby si tu lásku a svůj čas dával jenom mně, opětoval to, co já tobě dávám už od začátku.

Prosím, pochop to.

napořád.

28. september 2018 at 15:09 | Kai. |  diary
Řeknu slovo, řeknu dvě,
Posloucháš mě vůbec? Ne.
Snažím se tu každým dnem,
by se náš vztah zlepšil jen.


Chci tu zůstat s Tebou,
ač mě ruce, nohy zebou.
Ač mě soudí sestra, máti,
děda, bábi, kamarádi.

Zůstanu s Tebou,
dokud budu moct.
Dokud Ti na dveře nezaklepou,
budu se snažit Ti pomoct.


Zůstanu s Tebou,
protože vím, jaký to je,
když od tebe všichni odejdou,
chodit skrz ty prázdný pokoje.


Zůstanu s Tebou,
nejen kvůli Tobě,
bych mohla být sama sebou
až ty budeš v hrobě.


Ať se Ti to líbí, nebo ne,
já Tě neopustím - já ne


Navždy tě budu milovat, navždy tu budu pro tebe.
Už nikdy nebudeš sám.
Když tě všichni opustí, já zůstanu.
Když tě život srazí na kolena, já přijdu a pomůžu ti vstát.
Když budeš mít pocit že je všechno v háji, já ti ukážu že není.
I když tu nebudu, tak budu pořád s tebou.

začátky

5. september 2018 at 17:19 | Kai. |  about me

Tři dny.
Stačily mi tři dny.

Šla jsem na střední a doufala v jednu věc. Že si najdu kamaráda, který by se rozhodl poznat mě a nedsoudit v prvních minutách. Chtěla jsem poznat člověka, který by ty čtyři další roky pro mě byl někým, kdo se se mnou zasměje, pomůže případně s učením, komu i já sama pomůžu. Stačil by mi jeden jediný člověk, který by mi neublížil.

A tak nastal první den. Usadila jsem se do lavice společně se slečnou, se kterou jsem se domlouvala a musela jsem čekat. Netřásla jsem se, nebyla jsem nervózní, vůbec nic, jenom jsem tam prostě seděla a doufala, že se najde někdo, kdo mi padne do oka a stane se posléze mým kamarádem. Nikdo takový nepřišel, což se ještě dalo pochopit.
Ten první den se mi zdál v pohodě, nic zvláštního se nestalo, nic strašlivého jsem neprovedla, nikdo na mě nemluvil.

Druhý den byl jednoduchý, jen jsme si od starších ročníků koupili učebnice a šli jsme domů.

Třetí den už to bylo horší.

Cestou do školy jsem se třesla, jako minulý rok. Všechny ty pohledy ve třídě, pohledy vyšších ročníků, když nevím, kde přesně mám učebnu. Všechen ten strach se vrací společně s pernamentními bolestmi žaludku.

Tři dny.. A já se cítím, jako kdyby mě zase všichni nenáviděli. Většina mé nové třídy je extrovertní, potřebují všechno všem sdělit, nejlíp ještě s půl přidaným příběhem. Všichni chtějí být středem pozornosti, křičí a jsou strašně chytří. Všude musí být, všechno vědět i vidět. Není pro ně problém se ztrapnit před celým národem. Ano, pak jsem tu já. Sedím schoulená mlčky u okna, klopím zrak a doufám, že mě lidi přestanou brát jako monstrum z podsvětí. Doufala jsem, že alespoň jeden člověk z těch dvaceti devíti pozná, že nejsem úplně špatná. Že dokážu být i přátelská, když se to tak vezme. Sice nemám ráda ponocování s alkoholem, ale knihy, že sice mám ráda pořádek, ale ráda se i zabavím s člověkem, co mě neodsoudí na základě tří dnů.

Jsem strašně ráda, že na té škole jsem. Byl to můj malý sen, ale kvůli těm lidem bych byla radši i na učňáku.