zůstaň, prosím

29. september 2018 at 8:49 | Kai. |  diary
Dala jsem ti na vybranou, buď ony nebo já.

Vybral sis je, proč?
V čem jsem něco míň, než ony?
Jsou hubenější, jsou chytřejší, máš si s nima co říct, mají talent.

Chci tě nechat jít, už nemám v tvém životě co dělat, není tam místo pro mě.
Chci odejít, nehodlám se o tebe s někým dělit, znova ne.
Udělal si to několikrát, uděláš to znova.
Věřím ti, ale bolí to.

Chci tě mít pro sebe, tak, jak to bylo dřív.
Jen ty a já a nikdo jiný. Žádný holky, žádní kluci.
Milovali jsme se, milovala jsem tě takového, jaký si byl. Byl jsi svůj.
Nemiluju to, co se s tebou stalo. Přetvařuješ se, jsi arogantní a neupřímný. Nedůvěřuješ mi.

Ale já se tě nemůžu vzdát, nemůžu se odpoutat od tebe a toho všeho, co je s tebou spojované.
Jsem na tobě fixovaná, nikoho jiného nemám.
Potřebuju pomoct, potřebuju se od tebe odpoutat, abych zvládla tvůj odchod.


Jaký by to bylo, kdybys odešel?

Po měsíci bych se zvedla ze dna a pokračovala dál v životě bez tebe?
Nebo bych byla uzavřená delší dobu?
Pomohl by mi někdo?
Našla bych si někoho?
Jak moc budu brečet, až si to řekneme do očí?
Zvládnu respektovat všechny ty holky, který ty chceš, nebo to konečně skončím a přestanu se trápit?

Tolik zasraných otázek mám v hlavě, nedokážu najít odpověď ani na jednu z nich.

Tak strašně to bolí, tak strašně bych si přála, aby sis to uvědomil a byl tu jenom pro mě. Aby si ostatní odstranil, tak jak to bylo před necelým měsícem. Aby si tu lásku a svůj čas dával jenom mně, opětoval to, co já tobě dávám už od začátku.

Prosím, pochop to.
 

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.